čtvrtek 19. července 2012

Japa :3

Dneska jsem si to užila :3 na to, že se mi ráno nechtělo vstávat, lepila jsem si zlomený brejle a hledala mašli, nakonec se ten den úžasně povedl :)
Rozhodla jsem se obléct se do lolity, když už je to japa shop. Vzala jsem si svojí nejhezčí sukni z RTBU z ebaye, je to replika značkový sukně od Angelic Pretty. Byla k ní mašle, ale vzhledem k tomu, že jsem si stále nevybalila všechny krabice (a to tu bydlíme od 1. května :D) a od babi jsem přinesla takovejch krámů, nemám šajna, kde by mohla být. No nic, nejdřív jsem řešila, jestli půjdu celá do růžova (než jsem začala nosit harajuku oblečení, růžový jsem se vyhejbala jak čert kříži, ale ta prostě k japonskýmu oblečení patří... a i když jí stále nemám ráda, nosím jí, protože je cutee~ :D), ale to by mi tam nesedělo sáčko a ta chybějící mašle, takže jsem nakonec zvolila černo-růžovo-bílou kombinaci. A abych zkrátila čas do odchodu, slepovala jsem si srdíčkový brejle, který se mi podařilo rozlomit (taky stály jednu libru :D). Ozdobu na hlavě jsem nakonec vyřešila mašličkou a organzovou květinou.
Vyšla jsem se zmrzkou v ruce a ukázalo se, že bylo dobře, že jsem si sako nebrala a vzala si jen svetr. I na ten bylo vedro. A v Praze to bylo ještě horší. Sice bylo oblačno a foukal vítr (chvílema dosti otravnej, když chcete, aby vám ozdůbky na hlavě nepadaly :D), ale i tak bylo neskutečný dusno.
Bloudily jsme v metru a taky, než jsme se k japa shopu dostaly, ale můj orientační bod byly martensky - a jakmile jsem uviděla logo, věděla jsem, kam jít. Takže jsme tam strávily dosti dlouhou dobu a nemohly se vynadívat jak na oblečení, tak na jídlo i pomůcky do kuchyně. Příště podniknu čistě kuchyňský nákup (to zní divně :D). Chci říct, že nakoupím kravinky do kuchyně :D
Lina (ta moje kamarádka :3) si koupila doookonalý úpletový tříčtvrťákový tepláky s mega kapsama. Já jsem se rozmýšlela mezi spoustou věcí, hlavně těch, co byly ve slevě (což tam bylo skoro všechno, i když ne vždycky byla ta sleva nějak převratná). Ale!!! Padly mi do oka hned, jak jsme přišly (to musely každýmu, protože byly vystavený na návrhářský panně při vstupu do oddělení s oblečením :D) - nááádherný loli šaty (no dobře, viděla jsem hezčí, ale v rámci možností... ze všech co tam byly nejhezčí). A měly na ně slevu 30% - z 1241,- na 869,-. Takže jsem věděla, že je chci, ale musela jsem se zeptat, jestli si je můžu zkusit. A já na takovýhle povídání moc nejsem (líná huba, holý neštěstí :D). Takže to načala Linina mamka a já se pak toho Japonce-prodavače zeptala, jestli by mi je sundal. Sice to byl trochu boj, ale povedlo se :D Takže, když jsem si byla jistá, že je chci, zbejvala poslední věc - jestli s tím souhlasí moje maminka (ano, pokaždý se zmiňuju o mamce, ale pochopte - mám jí prostě ráda a potřebuju její rady :D). Ta mi to svolila, takže jsem měla vyhráno. S Linou jsme si vzaly i krabičku Pocky a zaplatily jsme.
Cesta metrem nazpátek byla snad ještě zajímavější než předtím. Sice jsme už věděly, kam jet, ale nekoupily jsme si lístek, protože nám měl ještě stačit od jízdy tam... pět minut. Takže jsme z toho byly nervózní, aby nás nějakej revizor nechytil. A nestalo se. Takže se zvrtala další věc - místo na Andělu jsme vystoupily na Smíchovským nádraží, protože jsme si myslela, že jsme chtěly jít na Smíchov do Mekáče (už od června chci fresh cheeseburger! :D). No a nikdy jsem mamce nevěřila, že se ze Smíchovskýho nádraží na Smíchov nedostaneme. No, nedostaly :D Takže jsme šly pěšo na Anděla a kvůli tomu se mi rozedřely achillovky (to protože ty super kawaii lolitský botičky strašně dřou a Chilli nemá doma náplasti... :D) Tak, to byl čas oběda. Sedly jsme si do pizzerky a já a Lina jsme si daly napůl Margheritu. Mňamka :3
A pak přišel na řadu odjezd. Po cestě jsme poslouchaly japonský písničky (cestou tam vládli An Cafe :D), až mě z toho bolely uši.
Lina objevila japonskou skupinu, která se jmenuje Czecho no Republic (neboli Česká republika) a jsou fakt dobrý!! :) je to spíš na oddech, přesně jak řekla Lina. Možná je třeba si občas odpočinout od AC nebo Gazeťáků :D

A nyní přejděme k obrázkům.
:D
Takže, toto je prosím vás lolita v mém podání :D
Mrzí mě, že lolitu nenosím častěji (spíš skoro vůbec), ale nemám na to oblečení, jen tři sukně, dvoje bloomersky, dvoje spodničky, dvoje šaty a dva páry bot... :D
Ani se nesnažím o plnohodnotnou lolitu, protože nemám ani halenku... :D ale nevadí mi to. V Praze to vzali v pohodě, ale Příbramáci koukali vážně překvapeně... Oni si ještě nezvykli? :D
Ou, jinak, mamka zachytila vážně skvělý výrazy :D

Tak, teď přejděme ke koupeným věcem.
Začněme Linou.
!!! Dokonalý! :3 Ty kapsy jsou totálně boží! :)
A Pocky, mňam :) Pocky jsou neslaný tyčinky namáčený v nějaký polevě (čokoládová, jahodová, banánová,...), tyhle byly v bílý čokoládě s kouskama tmavý a jmenovaly se Panda :3 A bonbóny :)


Nyní já.
Tadááá~! No nejsou krásný? Značka Pyon Pyon (neslyšela jsem o ní :D), je na nich motiv Karkulky! :D Aspoň už mi tak budou říkat oprávněně :D (na gymplu mi tak zatím nikdo do očí neřekl, ale na základce často... ale je to cute oslovení, tak proč ne? i když to bylo myšleno špatně :D)
No a jahodový Pocky, dle našeho názory nejlepší :D

Možná znáte Pocky z Francie, kde je prodávají pod názvem Mikádo, ale viděla jsem tam jen čokoládový :)

Takže, to je asi vše, prostě dnešek... Takže se mnou sdílejte radost nad dalším přírůstkem do lolitský rodiny a...
Bye Nyappy! o(≧∀≦)o




Kresby z devítky

V sobotu jsem se vrátila z Chorvatska, ale notebook ještě nezpracoval všechny fotky a já všechny informace, abych o tom mohla psát, takže jsem se odhodlala k jinému příspěvku.
Nedávno jsem si mazala fotky z facebooku a narazila jsem na obrázky, které jsem kdysi kreslila. Některých jsem se zbavila ráda, protože byly vážně otřesný, ale pár se mi jich líbilo a protože nemám co jinýho postovat, ukážu vám je :D ne že by to byla nějaká umělecká díla, spíš jsem si jen tak čmárala ve škole a vždycky z toho něco vzniklo.

středa 4. července 2012

Proflákat prázdniny...

... u mě znamená je strávit šitím, vyráběním věcí a podobnými činnostmi. Taky chozením ven s kamarády a koupáním se ve vodě... pardon, děláním kravin jako obvykle :D Prostě děláním věcí, na který v období školy nemám čas.
A jak tedy vypadal můj dnešní proflákanej den? Nebyl tak úplně podle mých představ... ale v podstatě jsem ho zabila činnostmi, který mi nevadily, bavily mě, a přitom jsem pořád neležela u počítače.
Ráno (ne zas tak úplně ráno, budík mi zvonil v devět) jsem vstala a zmuchlaná se vydala do koupelny, abych se osprchovala. Nějakej génius dostal nápad, že celýmu městu vypne teplou vodu, takže jsem neměla jinou možnost, než přežít to ve studený. Aspoň mě to probudilo. Potom jsem udělala všechny potřebný ranní věci a nalíčila jsem si oči, abych nevypadala jako zombie (protože můj odličovač je trochu nefunkční... nebo mám tak odolnou řasenku?). Přitom jsem byla na počítači a pouštěla si písničky od japonský zpěvačky Kanon Wakeshimy. Když jsem se dolíčila, hledala jsem tavnou pistoli a poté jsem lepila korálky do středu umělých kytek (noc předtím jsem se snažila najít drátek - neúspěšně - a doufám, že mi ho mamka ještě dneska najde). A když se čas blížil k deseti hodinám a čtyřiceti minutám, rozhodla jsem se vydat k babičce.
No, přišla jsem a její pes byl radostí bez sebe, že mě vidí, a tak mě ani na okamžik nepřestal otravovat. Naštěstí jsme za pár minut, které jsem strávila čtením Claudie a příhod jejích čtenářek, spěchaly na bus. Do Jiráskáčů jsme přijely o asi půl hodiny dřív, takže jsem skočila do handworku mamce pro perličky a sobě pro komponenty a řetízek. Následně jsem se vydala k zubařce na kontrolu rovnátek, což byl vlastně jediný důvod, proč jsem ten den vytáhla paty z domu, to ostatní vyplynulo ze situace.
Čekala jsem dlouho, než jsem přišla na řadu, a když už se tak stalo, vyměnila mi spodní gumičky z duhy na světle modrou a horní bílej řetízek za šedej. A přitom mi oznámila, že se v září dohodnem na sundání. Takže se konečně po dvou letech zbavím všech těch drátků v puse. Jak kdysi někdo řekl v nějakým filmu: "Rovnátka omezují vidění ve tmě." (nemá to vůbec nic společného s tím, co jsem tu předtím psala, jen mě to prostě napadlo :D navíc, ve tmě vidím pořád stejně :D)
A potom jsme šly do galanterky mamce pro gumu a následně jsem sháněla po celý Pražský zlatý třpytky, abych si mohla ozdobit boty. A nic. Takže jsem jela zpátky k babi na oběd a cestou se stavila u Vietnamců, jestli tam něco nemají. Bohužel, ale aspoň jsem sehnala Crackle Nail Polish, kterej začali prodávat úplně všude.
Oběd byl super a abych se tam moc dlouho nezdržovala, sbalila jsem krabici látek, kterou jsem tam u ní nechala, a vydala se k dalším Vietnamcům, kde jsem měla víc štěstí a našla naopak strašně moc třpytek. Ale žádný zlatý. Snažila jsem se si představit, jak budou ty barvy vypadat, když je přisypu do sebe, ale nakonec jsem to vzdala a budu to řešit až po dovolený.
Doma jsem si lehla a tvrdla u počítače. Čekala jsem na mamku, až přijde, protože jsme spolu měly jít vyměnit peníze. A tak jsme se vracely zpátky do Pražský, kde jsme to vyřídily, zašly do jiný galanterky, skočily do knihkupectví a do drogerky, kde jsem ukořistila lak stejný barvy jako ty moje nový gumičky na rovnátkách. Začalo bejt vedro, tak jsem si sundala jak světřík, tak i košili, i když se mi svlíkat se z toho nechtělo. Táhla jsem s sebou deštník pro případ, kdyby pršelo... ale samozřejmě, vždycky když ho mám, neprší, ale kdy si ho nevezmu, spustí se obrovskej liják. Možná je to dobře, protože si ho nechci zničit.
Takhle jsem teda dosud strávila dnešek. Teď píšu, zatímco mamka kecá s tetou. Potřebuju ten drátek. Potřebuju už dodělat tu čelenku.
Tahle písnička od Kanon mi hraje v hlavě celý den... Je tak skvělá :3
Outfit na mém lookbooku :)

PS: doufám, že mě zejtra nebudou bolet zuby, ten řetízek je zase hodně utáhlej... :D